Kozlík lékařský (Valeriana officinalis) je statná bylina z čeledi kozlíkovitých pocházející ze střední Evropy dorůstající výšky až dvou metrů. V zemi má oddenek s četnými silnými kořeny, dlouhými až 30 cm. Má lichozpeřené listy se 7-9 páry lístků a kvety bílými až růžovými vonnými květy v bohatých květenstvích od července do srpna. Kozlík má rád vlhké i suché půdy s kompostem a slunné až polostinné stanoviště. Množit se dělením trsů.

Na podzim sklízíme kořeny, které opatrně z části odřízneme ze starších rostlin, abychom je nepoškodily a následně je usušíme. Typický kozlíkový zápach, který milují kočky se objeví až při sušení. Kočky tato vůně sexuálně vzrušuje a proto se bylině lidově říká "kočičí kořen". Ten tvoří též účinnou drogu této byliny, žádné jiné části se neužívají.

Kozlík bývá součástí valeriánských kapek. Ve starověku to byl uznávaný ochranný prostředek proti čarodějnicím, což zajisté souviselo s jeho mimořádně silným účinkem na nervovou soustavu. Nyní víme, že kozlík je v tomto působení vůbec nejúčinnějším rostlinným lékem. Pomáhá nejen při stavech podrážděnosti, stresu, nervové a psychické vyčerpanosti, ale i při duševních chorobách. Je neodmyslitelnou součástí čajů proti nespavosti, osvědčuje se na žaludeční a střevní potíže nervového původu, pomáhá při srdeční neuróze, uvolňuje křeče způsobené nervozitou. Několik kapek tinktury z kozlíku může svým uklidňujícím účinkem přispět k uvolnění mnoha druhů bolestí. Dobrou vlastností kozlíku je oboustranná stabilizace nervové soustavy. Při silném podráždění ji bylina tlumí, u stavů apatie naopak povzbuzuje, proto je dobrá i při pocitech  letargie, smutku a v obdobích celkové pasivity.

Kořen kozlíku nikdy nevaříme, připravujeme z něho jen studený macerát. Droga patří mezi silně působící, proto, i když je v běžném dávkování neškodná, je třeba užívat ji opatrně a ne dlouhodobě.