Lnice květel (Linaria vulgaris) je až půl metru vysoká vytrvalá bylina s plazivým oddenkem z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae). Jméno lnice vzniklo odvozením od lnu neboť listy obou rostlin se velmi podobají. Květy rozkvétají  v hustém hroznovitém květenství od června do září a jsou nápadně světle sírově žluté s dlouhou ostruhou, která je ve spodní části pysku zbarvena do oranžova. Její květy opilují s oblibou čmeláci. Tato rostlina je schopná vyprodukovat až 32 000 semen na rostlinu, proto je hojně rozšířená. Můžeme ji najít na pasekách, mezích, polích, podél cest, má ráda teplé slunné stanoviště a kypré kamenité nebo písčité půdy.

Jako léčivá rostlina je známa již velmi dlouho, obsahuje flavonoidy a organické kyseliny, díky nimž působí protizánětlivě, projímavě a močopudně, rovněž podporuje vylučování žluče. Ve středověku ji používali jako ochranu proti kouzlům, dávala se na kolébku a měla chránit děti před nemocemi. Používala se rovněž proti zánětům dýchacích cest, ledvin nebo jater, žlučníku, žloutence. Čaj se používá na dvanácterníkové a žaludeční vředy, tlumí křeče při průjmech a kolikách různého původu např. zmírňuje záchvaty ledvinových a žlučníkových kamenů a změkčuje stolici, utěšuje i pálení žáhy. Šťáva z listů se používala na hemeroidy, vyrážky, oční záněty, záněty spojivek či na svrab.

Sbírá se kvetoucí nať co nejdříve po začátku kvetení od června do září. Nať by neměla být zdřevnatělá, proto ji seřezáváme asi 15cm od země. Suší se ve stínu za teplot do 40 °C aby si zachovala původní zbarvení, při pomalém sušení tmavne.

Nálev nechutná příliš dobře, proto se kombinuje s jinými bylinami: bazalkou, meduňkou, řepíkem, které mají obdobné vlastnosti. Nedoporučuje se užívat v těhotenství a dlouhodobě.

Silný čaj ze lnice (dvě lžíce na čtvrtlitr vody) se používá na omývání pih, které po častém omývání blednou až zcela zmizí.

Nať lze rovněž využít k výrobě masti (podobně jako měsíčkové), jenž je účinným lékem na hemoroidy.