Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je rozložitá hustá keřovitá rostlina, která odspodu dřevnatí dorůstající výšky 40-60 cm. Má úzce eliptické až vejčité listy, celokrajné nebo vroubkované, hrubé, šedozelené, plstnaté. Kvete od července do srpna modrofialovými květy v lichopřeslenech. Plodem jsou tvrdky. Má ráda slunné stanoviště a propustné vápenité půdy. Množí se na jaře výsevem nebo řízkováním. V nepříznivých polohách vyžaduje dostatečnou ochranu před mrazem. Mladé aromatické listy se mohou sklízet po celé léto. Do zásoby se pak sklízejí a suší olistěné výhony před rozkvětem. Šalvěj má slabě nahořklou, výraznou chuť a používá se ke kořenění masových a rybích pokrmů, polévek, šunky a sýra nebo jako čaj. Květy se hodí ke zdobení různých pokrmů. Šalvějový čaj není vhodný k trvalému užívání, předávkování může mít závažné vedlejší účinky.

Šalvěj se začala pěstovat nejdříve v antickém Řecku a později si získala velkou úctu především na území Římské říše. V našich zemích se zpočátku pěstovala v klášterních zahradách. V součastnosti se ze šalvěje lékařské připravuje čaj, lihový výluh nebo éterický olej. Bývá také součástí hotových přípravků. Šalvěj má dezinfekční účinky, používá se jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní a bolestech v krku.